Společenství vlastníků bytových jednotek, známé také pod zkratkou SVJ, najdeme prakticky v každém paneláku. V podstatě nahradily dřívější bytová družstva. Poté, co bylo možné si po revoluci koupit bývalý družstevní byt do osobního vlastnictví, bylo jasné, že je nutné i tak řešit otázku například společných prostor, stejně jako klidného soužití všech, kteří tam bydlí. Za tím účelem pak vznikla SVJ. Jelikož se jedná o právnickou osobu, která je navíc i regulována zákonem, je jasné, že musí mít i svou danou strukturu. A ta začíná tím, že na pomyslném vrcholu stojí předseda. Jistě, ani on nemá neomezené pravomoci, avšak oproti běžným členům má poněkud větší práva, ale také povinnosti.
V naprosté většině případů se jím stane jeden z vlastníků bytů, avšak ne vždy to musí být ten případ. Jak už to tak bývá, i zde se najdou výjimky. Velmi snadno se může stát, že o tuto funkci nikdo nebude mít zájem, například proto, že všichni majitelé jsou zaneprázdněni vlastním zaměstnáním a starostmi, a nechtějí či dokonce nemohou si k tomu přibrat další funkci, neboť by jim na její výkon nezbýval čas, případně věcí, že by ji nedokázali vykonávat tak, jak by bylo potřeba. Samozřejmě zde může být i další důvod.
Vztahy mezi lidmi v daném domě mohou být napjaté, a nelze nikoho zvolit, aniž bychom nenaštvali určitou skupinu a nezpůsobili ještě větší rozmíšky. I v takovém případě je vhodné hledat jiné řešení. Naštěstí i na tyto situace zákon pamatuje. Možností, kterou zde máme, je externí předseda SVJ, tedy člověk, který v onom domě nebydlí a nemá na něj v podstatě žádné vazby. Výhodou je, že bude ve všech záležitostech postupovat skutečně nestranně, neboť nemá důvod někomu nadržovat. Na druhou stranu se však často jedná o profesionála, který chce za svou práci být placen. Je pak na jednotlivých členech, aby si promysleli, zda je toto tou nejlepší cestou.